K myšlenkám náboženské obnovy, o niž se Obec křesťanů zasazuje, patří i způsob jejího financování. Náboženská činnost je plně oprávněná, jen když ji nesou dobrovolné příspěvky a dary. Jsou-li věřícím předepsány povinné odvody nebo plynou-li prostředky na náboženskou činnost z veřejného rozpočtu nebo ze zisků z majetku, není vazba mezi touto činností a skutečnou vůlí věřících. Daří-li se však financovat náboženskou činnost z dobrovolně a svobodně poskytnutých prostředků, znamená to, že tato činnost je opravdu žádána a podporována. Proto Obec křesťanů i v zemích, kde má plné církevní uznání a mohla by kupříkladu požadovat církevní daň nebo prostředky ze státní pokladny, staví své hospodaření na dobrovolných příspěvcích.

Jádrem příjmů Obce křesťanů jsou pravidelné příspěvky jejích členů a příznivců. Příslíbená pravidelná finanční podpora umožňuje plánovat rozpočet běžné činnosti Obce křesťanů a udržovat ji v chodu. Od členů, tedy lidí, kteří se cítí být údy Obce křesťanů a vědomě se k ní přihlásili, se očekává pravidelný příspěvek; avšak i každý další příznivec Obce křesťanů může Obci křesťanů velmi pomoci přislíbením pravidelné podpory určité výše. K těmto pravidelným příjmům se druží jednorázové příspěvky a dary (např. u příležitosti křtu, svatby, pohřbu), sbírky do kasičky při bohoslužbách a pořadech či prostředky věnované na určitý účel (např. sociální nebo osvětová činnost, stavba kostela, podpora různých iniciativ).

Pravidelným příjmům Obce křesťanů odpovídají pravidelné výdaje: Platy duchovních a dalších zaměstnanců, provoz a údržba budov, věcné zajištění běžné činnosti. Nepravidelné příspěvky často zaplňují mezery v běžném hospodaření, v ideálním případě však umožňují další rozvoj a činnost nad běžný rámec (veřejná a sociální práce, podpora pro začínající nové sbory či jiné iniciativy a pod.). Dohodnutou část z nasbíraných prostředků skládají sbory do oblastní a celosvětové pokladny Obce křesťanů, z níž se financují úkoly na oblastní a celosvětové úrovni (např. provoz mezinárodních orgánů, vzdělávání kněží, velké rozvojové projekty).

Z principu dobrovolnosti příspěvků samozřejmě plyne, že je na každém členovi či příznivci, aby podle svého uvážení sám stanovil jejich vhodnou výši. Často se objevuje otázka, kolik je vhodná výše — na to se však nedá odpovědět jednoznačně. Není možno prostě vydělit náklady na provoz Obce počtem platících členů, protože výsledná částka by byla příliš vysoká pro ty nejchudší; kdyby však všichni členové platili jen tolik, kolik může zaplatit nejchudší z nich, nemohla by Obec křesťanů svůj provoz zaplatit. Člen či příznivec Obce, který se rozhoduje pro určitou výši příspěvků, je ale může dobře srovnat s jinými svými výdaji nebo se svými příjmy.

Někteří měří výši svých příspěvků výší svých výdajů na různé účely, třeba na dovolenou, na cigarety nebo na televizní poplatky: Kupříkladu za televizi zaplatí její majitel poplatek 900,– Kč ročně. V porovnání s tímto svým příspěvkem na televizní vysílání se může rozhodnout, kolik chce věnovat na činnost Obce křesťanů, o kolik nebo kolikrát je mu tato činnost dražší či lacinější.

Možná ještě snazší je úvaha na základě vlastních příjmů: Snadno si můžeme spočítat, že pokud třeba ve sboru se stem platících členů každý zaplatí 1% svého čistého příjmu, je sbor schopen nasbírat na čistý příjem jednoho faráře tak, že farář může žít jako průměrný člen sboru. Má-li být farář legálně zaměstnán, zvýší se částka o daně a povinná pojištění placená zaměstnavatelem na téměř dvojnásobek; to znamená, že na jednoho ze sta členů vyjdou 2% jeho vlastního čistého příjmu. Další procenta spotřebují provozní výdaje Obce, údržba budov atd. Naštěstí v ideálním případě připadá na jednoho faráře více než sto členů; zkušenosti ukazují, že jak v bohatých, tak v chudých zemích může Obec přežít z příspěvků, když jí její členové a příznivci přispívají kolem 3% svých čistých příjmů. Zaplatí-li se více, získává Obec možnost věnovat se i dalším úkolům, než jen vlastní náboženské činnosti: větším veřejným akcím, sociální péči a pod.

Takovéto úvahy se samozřejmě nemohou ani nesmějí stát předpisem o výši příspěvků. Mají jen pomoci v úvahách těm, kdo se rozhodnou, podporovat pravidelně činnost Obce křesťanů a tím i naplnění jejího hlavního cíle — obnovy náboženského života způsobem přiměřeným dnešnímu člověku, tedy při zachování svobody myšlenek a odpovědnosti za sebe sama, v lásce k bližnímu i k celému světu.