Života Obce křesťanů se může účastnit každý, bez ohledu na to, zda je či není jejím členem. Svátosti, bohoslužby, přednášky a semináře jsou nečlenům otevřeny právě jako členům, člen i nečlen mohou vyhledat duchovní pomoc kněze v těžké životní situaci, na zajištění chodu sboru se podílejí členové i nečlenové, takže je možné chodit do Obce křesťanů dlouhá léta a rozdílu mezi „členy“ a „příznivci“ — jak u nás nečleny zpravidla nazýváme — si ani nevšimnout.

Je jen málo příležitostí, kde se rozdíl mezi členem a nečlenem navenek projeví — člen může hlasovat na výročních shromážděních a volit nebo být volen mezi ty, kdo řídí praktický běh sboru. Tato zevní skutečnost však nevyjadřuje podstatu členství — tou je duchovní vztah člověka k Obci křesťanů, duchovní účast na jejím životě.

Člověk je bytost, která působí na vícero úrovních; na každé si též vytváří zvláštní vztahy. Je součástí fyzického světa, podléhající fyzikálním zákonům jako každé jiné těleso; je účasten světového života jako jeden z živých tvorů, jako článek organické přírody, která se nad čistě fyzikální skutečnost pozvedá principy proměny a růstu; patří mezi tvory nadané duší, nitrem zahrnujícím jeho počitky, city, představy a tužby; a konečně je občanem duchovního světa, schopným samostatně poznávat a svéprávně rozhodovat, má svůj jedinečný osud a svou nezaměnitelnou osobnost, své já.

Na každém z těchto čtyř polí se můžeme zapojit do života Obce. Na úrovni fyzické se podílíme na hmotné existenci svého místního sboru a potažmo celé Obce křesťanů — sem patří zejména finanční příspěvky. Na úrovni životní pomáháme udržovat sbor a Obec v chodu — to zahrnuje spoustu drobné i těžké práce od úklidu prostor přes účetnictví až po vaření při víkendovém semináři, práce nezbytně nutné, ale zvenčí jen málo viditelné. Na duševní úrovni spoluprožíváme vlastní obsah činnosti Obce — účastníme se bohoslužeb, svátostí, přednášek, seminářů, pracovních skupin, spoluvytváříme jejich atmosféru, pěstujeme vztahy s ostatními lidmi. Konečně na duchovní úrovni cítíme svou příslušnost k Obci, spojujeme se s jejím osudem, slibujeme jí svou podporu. A právě v tomto duchovním spojení s Obcí křesťanů spočívá členství.

Členem Obce křesťanů se tedy může stát člověk, který Obec pociťuje jako svůj duchovní domov, který si přeje, aby existovala a působila v pozemském světě, který vyjadřuje vůli podle svých možností ji podporovat. Pramenem této podpory je spojení s Obcí na duchovní úrovni; z logiky věci ovšem plyne, že se projevuje právě na třech nižších úrovních. Prosba o podporu Obce se obrací i na ty, kdo nejsou jejími členy; člen však pociťuje povinnost podporovat Obec hmotně, podílet se na jejím chodu, účastnit se její činnosti. Tuto povinnost mu ovšem nepředepisuje nikdo jiný než on sám; on sám se pro ni rozhodl a on sám si stanoví, jakým způsobem ji bude plnit.

Obec křesťanů nevkládá na své členy žádné závazné vyznání, články víry ani mravní předpisy. Člen má zachovánu svobodu přesvědčení a může být i nadále členem jiných církví nebo náboženských společenství. Za člena přijímá farář sboru, jehož života se zájemce o členství účastní. Přijetí zpravidla předchází jeden nebo více osobních rozhovorů; zájemce by měl mít dostatečné povědomí o cílech, činnosti a organizaci Obce křesťanů dříve, než se rozhodne spojit s ní svou cestu. Proto je další samozřejmou podmínkou přijetí za člena plnoletost. Forma přijetí není nijak předepsána — může proběhnout i zcela neformálně, i jako malý obřad — a závisí na zvyklostech dotyčného sboru a na konkrétní dohodě mezi farářem a přijímaným.

Členství je především vnitřní závazek člověka samotného; přijímající farář bere tento závazek na vědomí a může o něm podat svědectví, tedy např. vydat členský list nebo potvrzení o přijetí za člena. Na základě takového svědectví může být člověk považován za člena v každém dalším sboru, jehož života se bude účastnit. Evidence členů nad rámec jednotlivých sborů neexistuje; každý člen je sám garantem svého členství při přestěhování nebo dlouhodobém pobytu v jiném sboru. Přesto se přijetím za člena nestáváme jen členy jednotlivého sboru, ale členy celosvětové Obce křesťanů — sbory celého světa jsou spojeny svým snažením o náboženskou obnovu života člověka a lidstva, a právě členstvím vyjádřená vůle lidí opravňuje Obec křesťanů k tomu, aby na světě působila.